LANCE ARMSTRONG
CESTA K VÍTĚZSTVÍ

Výzva dvou kol
Zrozen pro cyklistické závody
Výkonnostní program Lance Armstronga

   Krátce poté, co v říjnu 1971 Chris Carmichael oslavil své 11. narozeniny, zúčastnil se poblíž svého domova v Coconot Grove na předměstí Miami svého prvního cyklistického závodu – kritéria na 1 míli. Skončil na třetím místě a doma se ještě dlouho hrdě chlubil trofejí rodičům. Tehdy se probudila jeho celoživotní vášeň pro cyklistiku.
   V roce 1978 si Chris vysloužil místo u juniorského reprezentačního týmu Americké cyklistické federace (USCF) vedle Grega LeMonda, jezdce z nevadského Rena, stejně starého jako Chris, jehož výjimečný talent všechny závody zpestřoval.
   Když Chris nastupoval do posledního školního ročníku, věděl, že chce, aby jeho životním zaměřením byla cyklistika. I když ho od toho rodiče, oba lékaři, zrazovali a přemlouvali ho, že ho pošlou na univerzitu, dal Chris přednost cestám do Belgie, Švýcarska, Itálie a vůbec kamkoliv, kde své cyklistické výkony mohl porovnávat s těmi nejlepšími.
   Poté, co byl v roce 1984 zařazen do amerického olympijského týmu pro Letní olympijské hry, dostal Chris pozvání od hlavního trenéra profesionálního cyklistické stáje 7 – Eleven Jima Ochowicze, aby v roce 1985 jezdil za nové mužstvo. Tým byl odhodlán prosadit se v hlavních evropských závodech.
   Po dvou závodních sezonách v Evropě na tom Chris byl fyzicky jako nikdy jindy. Fyzickou zdatností byl na vrcholu své dosavadní kariéry. Potom si ale v prosinci 1986 při lyžování zle pochroumal pravou nohu. Podstoupil dlouhou a bolestivou léčbu. Ke Chrisovi patřila houževnatost, a tak si umínil vrátit se v plné závodní formě. Ta zpočátku přicházela pomalu, ale již v polovině roku 1987 Chris opět ve Spojených státech dosáhl na vítězství.
   V roce 1988 se vrátil do Evropy, ovšem brzy si uvědomil, že mu zranění dost ubralo z jeho předchozí vrcholné formy. Byl donucen začít se dívat na závody jinýma očima. Viděl, že jen silou již netačí. Tak se postupně vylepšil jeho smysl pro taktiku.

   V době, kdy Chris přivezl domů první medaili, byl Lance Armstrong ještě kojenec žijící v Plano blízko texaského Dallasu. Lanceova cesta k cyklistice byla jiná. Vyrůstal na předměstí, a tak mu zpočátku kolo sloužilo jako dopravní prostředek, aby se dostal na 16 kilometrů vzdálený bazén na hodiny plavání. Rád sportoval a závodil, zejména kvůli tomu slastnému pocitu po fyzickém výkonu. Na střední škole běhal terénní i dráhové běhy. Koncem 80. let, poté co dosáhl plnoletosti, se vrhl se na triatlon. Lance ke sportu přistupoval s nadšením.
   Triatlon spojoval jeho oblíbené činnosti – plavání, cyklistiku a běh. Stal se doslova závislý na tom, aby mohl soupeře předhánět a vyhrávat. Čím lépe se mu vedlo, tím víc trénoval.
   Jeho matka Linda, která žila sama, ho povzbuzovala, aby dokázal ze svého sportovního talentu vytěžit co nejvíce. S její podporou a se vzrůstajícím sebevědomím a pověstí Lance závodil od Bermud až po San Diego.
   V té době Greg LeMond předváděl, čeho může Američan v cyklistice dosáhnout. Cyklistika byla totiž dlouho považována hlavně za evropskou doménu. Mistrovství světa v profesionální siniční cyklistice roku 1983, kterého se zúčastnil, přílákalo jen malý zájem amerických sdělovacích prostředků. Ale jeho vítězství na Tour de France v roce 1986 vyvolalo senzaci. Triumfy v letech 1989 a 1990 velmi výrazně zvedly popularitu cyklistických soutěží a cyklistiky vůbec. Cyklistika se tak zařadila mezi nejsledovanější americké sporty. LeMond dal závodní cyklistice výjimečnou přitažlivost pro ambiciózní a talentované americké sportovce.
   Když byl Lance v posledním školním ročníku, jeho trojbojařská pověst a výkony při cyklistických časovkách mu na jaře 1989 zajistily pozvání od USCF na nominační testy k národnímu juniorskému týmu do Colorado Springs. Chopil se příležitosti a podobně jako Chris před deseti lety, tak se i Lance rozhodl vzdát se studia na univerzitě ve prospěch cyklistiky na plný úvazek.
   Zpočátku měl Lance potíže se správným rozvojem svých cyklistických schopností, tak aby se vyrovnaly jeho impozantní síle a vytrvalosti. V roce 1990 se objevil Chris a stal se trenérem dohlížejícím na Lanceův rozvoj. Lance se poprvé do historie cyklistiky zapsal v roce 1993, kdy vyhrál Národní mistrovství USPRO v silniční cyklistice ve Philadelphii, jednu etapu na Tour de France a Mistrovství světa profesionálů v silniční cyklistice v norském Oslu.
   V říjnu 1996 šokoval mezinárodní cyklistické společenství prohlášením, že má pokročilou rakovinu varlat. Okamžitě prodělal tři chirurgické operace a podrobil se desetitýdenní bolestivé chemoterapii. Po odmlce se zotavil a vrátil zpět k cyklistice. Uvědomil si, že k tomuto sportu stále cítí nepřekonatelnou vášeň. Od této doby však přistupoval k tréninku a závodům jinak. Stále pod pečlivým dohledem Chrise, který mu zústal věrný.

   Tréninkový program, který Chris společně s Lancem vypilovali, se stal základem ohromujícího vítězství na Tour de France v roce 1999. Toto vítězství je dodnes považováno za jeden z nejvíce vzrušujících uskutečněných návratů v dějinách sportu. Každý den po tři týdny v červenci 1999 Lance okouzloval celý svět. Maraton na kole, dlouhý 3 664 kilometrů, který je považován za nejvíce vyčerpávající a nemilosrdný ze všech sportovních závodů, jel s velkou chutí. Zvítězil ve všech třech samostatných časovkách i v alpské horské etapě, odpověděl tak na četné výzvy a poprvé se stal celkovým vítězem Tour de France.
   Na Lance byla upřena pozornost cyklistického světa i nédií, která se logicky dotkla i Chrise. I přesto, že koncem roku 1997 prostředí americké cyklistiky opustil, zůstal Lanceovým trenérem i v těžkých dobách. O dva roky později, roku 1999, založil svoji vlastní agenturu CTS – Carmichaelův tréninkový systém . CTS nabízela individuální osobní trénink nejen Lancemu, ale i ostatním závodníkům – mužům i ženám a také rekreačním jezdcům toužícím ze svých schopností a tempa vytěžit co nejvíce.
   Úspěch ve vytrvalostních cyklistických závodech, ať už silničních, horských či dráhových, vyžaduje dobře rozvinutý aerobní systém. Klíčem k programu, který Chris s Lancem vyvinuli, je maximalizovat schopnost těla vstřebávat, vydávat a přepravovat kyslík. Přitažlivostí programu je, kromě toho, že zvýšíte tělesnou kondici, možnost znatelného zlepšení cyklistického výkonu po sedmi týdnech soustředěného tréninku.
   Program se zaměřuje na dosažení optimální tělesné kondice tréninkem fyzických i duševních schopností a v co největším využití možností, které v sobě nosíte. Fyzický trénink však může zajistit jen polovinu toho, co je zapotřebí ke špičkové tělesné kondici. Důvěra a odhodlanost – to jsou zbývající součásti maximálnímu výkonu.
   Cílený tréninkový program, kombinující tělesnou kondici, techniku a psychickou přípravu, zaručuje špičkové výkony. Tyto zásady se nevztahují pouze ke sportovcům světové úrovně, ale ke všem, kteří opravdu touží po zlepšení. Zásady jsou tak platné jak pro profesionály, tak i pro rekreační jezdce.